pátek 28. září 2012

Kdo vlastně jsem..

Byl jsem pozván do projektu od @jiproch s názvem 10 otázek pro ...
Velmi mě to potěšilo,protože jsem dostal prostor jak představit Vám ostatním.
Rozhovor jsem si užíval a tady máte jeho přepis z Blogu @jiprocha 10-otazek-pro-mredd23

Ahoj, po týdenní pauze vás opět vítám u 10 otázek pro ... Mám velkou radost, že můj dnešní host, mi částečně připomněl dlouhých 13 let, které jsem prožil jako řidič sanitky v Nemocnici Na Bulovce. Také je to poslední prázdninový rozhovor a mám radost, že po celou jejich dobu došlo "jen" ke dvěma týdenním výpadkům. Nebudu vás již zdržovat, rozhovor je dlouhý, tak si ho hezky užijte.



1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... Na začátku tě poprosím, představ se našim čtenářům.
Ahoj i Tobě a díky za pozvání.  Jsem rád, že na sebe můžu něco prásknout :) a samozřejmě Ahoj všem, kteří právě čtete.
Na různých fórech a sítích používám buď pravé jméno Sláma Patrik nebo přezdívky EdDy*, MrEdDy nebo nejčastěji MrEdDy23 . Přezdívka vlastně vznikla už na základní škole, protože jsem hrával na Playstation Tekkena a mým oblíbenec byl Eddy Gordo, tak mi tak začali říkat. Vyrůstal jsem v dvacetipěti tisícovém městečku Žďár nad Sázavou, který se může pyšnit druhou největší poutí po pražské Matějské, krásnou CHKO Žďárskými vrchy, nebo památkami UNESCO, což spousty lidí neví a to mě tak trošku mrzí. Ale což.. Na konci každého května (blíženec), slavím narozeniny a letos to byly krásné 24.
Vyučil jsem se v oboru kuchař-číšník. Už ve škole mě ale číšničina nebavila a táhlo mě to spíše do kuchyně. Po 6ti letech v různých restauracích, barech, hospodách, klubech a hotelech, ať už jako učeň na praxi nebo zaměstnanec na plný úvazek, jsem zjistil, že mě ani vaření nebaví a přemýšlel jsem co dál. Jelikož jsem přičichnu k měsíčnímu "vyššímu" kapesnému, do školy jsem už nechtěl.
Obě starší sestry (30 a 28 - ano jsem ten nejrozmazlenější :) ) pracující ve zdravotnictví, mi nadhodili toto zařízení. Proto jsem se tedy sbalil, doma oznámil, že jako poslední opouštím hnízdo a odjel do Prahy k jedné ze sester. Ta mě ubytovala, a že něco najdeme. Po třech dnech jsem stěhoval od ní na ubytovnu nového zaměstnavatele, FN Motol, kde pracuji jako sanitář i dnes.
Koníčky mám převážně z oboru moderní technologie, relax si dopřávám elektronickou hudbou, miluju humor a rád paroduju.

2.) Nenapadlo tě, „před útěkem“ do Prahy, že bys třeba podnikal? Měl vlastní hospodu, restauraci, hotýlek v malebné krajině. Zkrátka, být svým pánem?
Samozřejmě napadlo, ale moc dobře vím, jak je těžké sehnat kvalitní kuchaře, číšníky a umět si je udržet. Co stojí jednotlivé přístroje a údržba, vymyslet „to“, na co se budou hosté vracet, „to“, čím být originální, najít v okolí dobrého dovozce surovin, masa, zeleniny, ovoce,  nebo mít čerstvé vlastní. Také najít vůbec místo, kde mít svůj podnik i pro pěstování těchto produktů, nebo je mít aspoň odkud dovážet.. Ta odpovědnost je ohromná a to není nic pro mne. Nemám pocit, že bych byl v dobré pozici, i když mám zkušenosti z gastronomie. Sice budou lidé jíst pořád, ale když se podíváme kolem sebe, tak hospod, restaurací, hotelů a různých stravovacích zařízení, je obrovské množství. Jen málo z nich je opravdu kvalitních a jen hrstka skutečně „dobře“ vydělává. Takže tuto oblast jsem z hlavy vypustil a jen sleduji její vývoj. Ale to jen ze zvědavosti.

3.) Dobře. Vrátím se k tvé současné práci, proč sis vybral právě zdravotnictví? Je to s ohledem na tvé sestry, že v tomto oboru pracují a pomohly ti s hledáním práce? Vím, že je práce ve zdravotnictví spíš posláním a člověk tu práci musí mít rád. Nelze ji dělat, jen proto, že „nic jiného jsem nesehnal“. Lákalo tě i něco jiného?
I díky rodičům jsem takový lidumil a často mi přátelé říkali, že na to jednou „dojedu“. Pomáhat druhým je prostě moje vlastnost, takže i to rozhodlo proč nemocnice. A taky se to potvrdilo. Mám pocit, že mě tato práce naplňuje, a když dokážu člověku i v těžké chvíli vykouzlit na tváři úsměv, tak je to sladká odměna. Hlavně jsem si uvědomil, že všechny moje problémy jsou proti těm, co denně vidím, úplné prd. Mám od té doby jiný pohled na život, jako takový. Dost často třeba slyším otázku „sanitář? To asi dost piješ, co? Nebo se to teda říká..“ Je pravda, že občas vidím nepříjemné věci, ale všechno je to součást života a to není důvod k pití. Jak už jsem řekl, relaxuju hudbou. A taky mám určitý respekt k tomu, co dělám. Je to podle mne jedna z největších zkušeností do života, kterou můžu kdykoliv potřebovat. Třeba se mi stalo, že na zastávce omdlel pán a dost silně se udeřil do hlavy. Automaticky jsem k němu vystřelil, zjistit, jestli dýchá a (ač se může zdát divné) hledal jeho doklady, abych věděl jméno a při probrání se ho na něj zeptal. Tím se ujistil, že je v pořádku (a skoro mě měli za zloděje). Paní vedle mu hned zvedala nohy, ale mně to přišlo jako hloupost, protože se udeřil do té hlavy a pokud by měl krvácení, tak by se už nemusel probudit vůbec. Byli jsme u něj dva a třetí volal záchranku. Zbylých cca 8 lidí jen přihlíželo. Tahle lhostejnost mi hlava nebere. Vždyť mohli být na jeho místě. Proto bych chtěl takto vzkázat, že nikdy nevíte, jestli ten stojící vedle nebude ten, kdo vám může zachránit život. A proto si musíme pomáhat.

4.) Je vidět, že máš svoji práci rád. Neláká tě udělat si „večerně“ zdrávku a dál studovat? Mudr. MrEdD? ;)
Upřímně mě to vůbec neláká, navíc bych musel prvně dodělat maturitu a pak bych teprve mohl dělat zdrávku a následně další. Ale už na střední jsem prohlašoval, že mě nebaví prosedět zbytečně hodiny v lavici, když se můžu zvednout a jít to poznávat osobně přímo „do terénu“. Praxe je nejlepší učitel.
Navíc mám svojí práci rád a jediné, co bych v nejbližší době rád udělal, je kurz ošetřovatele. Sice budu muset rok vydržet v lavici, ale rok mi uteče. Do delšího studia mě to nějak netáhne a abych byl MUDR. MrEdDy :), tak to bych seděl v lavici ještě hodně dlouho..
Spíš mě láká cizina.. Austrálie, Nový Zéland, Island nebo Japonsko.
Další věc je, se opřít do jazyků a naučit se psát a plynule mluvit minimálně anglicky. Když jsem byl (sice jen velmi krátce) na Campus Party v Berlíně, tak jsem si uvědomil, že bez jazyku jsem ztracen.
Na Twitteru kdosi pronesl větu, která mi utkvěla v paměti a zněla nějak takto: "Docela mě mrzí, že mě rodiče nutili dodělat VŠ, místo aby mi řekli: „Nauč se jazyky a cestuj!“  Na dnešní dobu je podle mne, více než pravdivá.

5.) Tu větu si také vybavuju. Bohužel já znám pohled na vzdělání z obou stran a neřekl bych, že bez vzdělání, ale s jazyky, je život jednodušší. Ono záleží hlavně na tom, kdo ti to vzdělání poskytuje a v jaké kvalitě. Ale to už je odbočka. Na jakém oddělení pracuješ?
To určitě není, za sebe to beru tak, že ta střední dá člověku nějaký základ a pak se už musí zdokonalovat sám.  A je jedno kde, záleží na síle jedince :).
Oddělení kde pracuji, je taková centrála sanitářů nazvaná Žurnální služba neboli Centrální dispečink. Přes den je nás asi 15 na celou nemocnici, ale pouze na určitou práci. Většina oddělení má přes den své sanitáře, takže ty se věnují pracím na oddělení a my vlastně běháme mezi odděleními.
Na nočních a o víkendech jsme ze sanitářů jen my a máme to „celé“ na starost. Odnášíme různé vzorky krve, moči a jiných nálezů do laboratoří. Převážíme pacienty na vyšetření (přes den pouze v případě, že oddělení maximálně zaměstnalo svého sanitáře, chtějí mu dopřát chvilku oddychu, nebo žádného prostě nemají). Vozíme pacienty na operační sály a zpět. Nosíme z krevní banky krve, krevní destičky či plazmy tam, kam je potřeba. Děláme překlady pacientů (na jiné oddělení). Roznášíme oddělením léky a skladový materiál. A také jsme to my, kdo odveze tělo na patologii, když pacient zemře.
A i když si třeba někdo říká, že je to pohoda, tak si představte, když se rozjede devět sálů (krve, plazmy, pacienti sem tam), do toho různé odběry, které nosíme do laboratoří vzdálených mezi sebou cca 1,5km, dva překlady, k tomu pár pacientů na RTG, sono, či jinou zobrazovací techniku, stačí jeden Exitus, na který musíme vždy dva a hned je v jednu chvíli 15 sanitářů pryč. Odděleních je na dětské části cca 30 a dospělé cca 90. A vážně jsem to nepřehnal. Není den, kdy by do telefonu nezaznělo: „Nezlobte se, ale teď tu nemám ani nohu“.

6.) Já ti rozumím, znám to, dělal jsem něco podobného 13 let @NaBulovce. A teď něco veselejšího, jak jsi prožil prázdniny?
Tak to bych akorát učil orla létat :)
Tak trošku jsme začali dovolenkovat už v červnu a letěli jsme na týden do Afriky. Konkrétně do Tuniska, ale líbí se mi říkat Afrika, protože v první chvíli si asi většina vybaví suché stromy, vyprahlou zem a Masaje, kteří polonazí tančí kolem ohně. Mně vždy pobaví: „Afrika? Co v Africe? Fakt?“ a ten obličej plný očekávání „něčeho neznámého“. Jojo, jsem takový rošťák :)
A jinak „Prázdniny“ jsem měl z první poloviny pracovní, kdy jsem pomáhal rodičům s klasickými letními povinnostmi na jejich domečku a zahrádce. A z druhé poloviny oddych, jako výlety po hradech, zříceninách, procházky, výlety na kole, prostě maximální relax. Jsem spokojen. Teď už se zase těším na zimní dovolenou :)

7.) To vypadá, že jsi měl prázdniny celé dva měsíce! :) Afrika, černý kontinent, to láká k focení všeho, co se hýbe. Fotíš rád?
No, skoro jo :)
Dříve jsem se rád nechával fotit a lezl do každého záběru. Jenže se mi zdálo, že ty fotky nejsou tak jak bych si představoval a tak jsem se za fotoaparát začal stavět já. Před třemi lety jsem si koupil první zrcadlovku Canon D500, se základním objektivem EF-S 18-200 mm IS a začal si hrát. Dokonce mám na Rajče.cz album, kde jsem umístil prvních 6 fotek, které jsem vyfotil. Dále jsou moje výtvory k vidění na Streamzoo, kde jsou všelijaké fotky. Jsou tam i od kamaráda "amatéra" a to přímo ty blesky a moucha :) (Snad nevadí taková malá reklama :) )
Se základním objektivem, bez clony, předsádky, stativu, dálkového ovládání a dalších se nedalo zase vykouzlit tolik kolik bych chtěl. Takže otráven vysokými cenami, jsem Canon odložil a prášilo se na něj. Naštěstí kamarád, vášnivý amatérský fotograf, neváhal a stroj ode mne koupil. Ale nastaly situace, kdy jsem někam jel a musel si půjčovat „vybavení“, což vyústilo ve vánoční dárek Nikon D3100, červený s 18-55 mm VR. Výběr trval dlouho a nakonec rozhodla barva, ale hlavně levnější příslušenství.
V „Africe“ jsem si uvědomil, že bych mohl zachytit zážitky a situace i jinak a že k tomu potřebuju kameru. Bohužel jsem se dostal nedávno do situace, že si budu muset vybírat znovu zrcadlovku a to pro sebe a poté taky i tu zmiňovanou kameru.
Rád zachycuji různé okamžiky a potom o nich třeba vyprávím nebo si je nechávám jen pro sebe, takže „dokud dýchám, tak nepřestanu“ :) Abych to neprodlužoval, Ano fotím rád! :)

8.) Jak se díváš na focení mobilem? Je to jen taková "Znouze ctnost", možnost pořídit rychle, někdy i kvalitně, zajímavou fotku, nebo lze hovořit i o "profesionální" fotografii? Používáš mobil k focení? A už sis u někoho řekl: "Ten dělá mobilem pěkné fotky"?
Abych byl úplně upřímný, tak jsem to určitě řekl, ale netuším už na jakou :) Focení mobilem je totiž docela široký pojem.
Pokud se jedná o starší modely (třeba do roku 2009), tak tam by se jednalo opravdu spíše o možnost rychle pořídit snímek pro nějakou srandu, nebo vlastní potřebu, protože takové fotky by se musely dlouho a složitě upravovat a nejspíš by i konečný výsledek nestál za moc. Pokud se jedná o dnešní modely, tak ty už se dají srovnat s kvalitními kompakty.
Všechno ale záleží na tom kdo "mačká spoušť" - jestli hledí na expozici a hraje si s ní, vybírá si focené objekty a jejich úhly. Takže říkám, že na současnými mobily se dá zachytit i profesionální kousek.
Já osobně fotím hodně věcí mobilem, ať už jen „rychle, dělej, honem“, nebo mám čas si s tím pohrát. Pár fotek je i na zmiňovaném Streamzoo, třeba fotografie „Jihlavské podzemí“ (fotka chodby,tuším asi 10tá od konce) je focena mobilem. Jen nevím kterým, protože se mi v ruce moc dlouho neohřívají. Možná je to HTC HD2, ale fakt přesně nevím :)
Pochopitelně pokud někam jedu přímo fotit, tak jde na řadu zrcadlovka, protože jedině s ní vím, že budou fotky nejkvalitnější a mám obrovské množství možností nastavení. Na vše ostatní používám mobil a je to podle mne v pořádku.

9.) Jsi členem komunity kolem MIUI.CZ. Jak ses k tomu dostal a jak pokračuje vývoj?
Všechno začalo tím, když se na XDA-Developers fóru objevila před dvěma lety neznámá modifikace android ROM. Celá byla jen v čínštině a podle ukázkového videa byla oproti dosavadním neskutečně rychlá. Obsahovala zajímavé customizace, které v té době nabízely pouze ROMky z kuchyně CyanogenModu. Během pár dní se objevil první balíček, který celou ROM „poangličtil“ a na svědomí to má MarkHuk. A začaly se rojit další a další verze, které nesly pouze číselné označení, a chvíli trvalo, než mi došlo, že znamenají datum a že je každý pátek nová verze. Na Androidforu jsme vedli vášnivé diskuze, až se objevil někdo, kdo zkompiloval český balíček. Byl jsem jako v ráji :) Tento človek vystupující jako PepeII (snad se nebude zlobit), byl ale časově vytížen a tak byla čeština pouze na verze, které byly třeba 3 týdny pozadu a to mě mrzelo. Nabídnul jsem mu pomoc, ale nebyl moc sdílný a neporadil jak na to. Tak jsem navštívil „strejdu“ Google a hledal a hledal, dokud jsem nenarazil na návod jak kompilovat. Návod byl a já se do toho mohl pustit. Začátek byl otřesný. Aplikace padaly, čeština měla chyby a něco jsem ani nedokázal přeložit a tak jsem na jedno vydání ROM kompiloval a testoval třeba celý víkend. Pepe měl však k mému překladu a kosmetickým úprávám neustálé připomínky a nesdílel můj nápad s podporou českých vývojářů (chtěl jsem do balíčku přidávat české aplikace, abych zviditelnil jejich tvůrce a podpořil je). Oslovoval jsem je a oni s nadšením přijímali, tak jsem se s Pepe rozloučil, převzal štafetu a začal úplně od začátku. Stáhl a dekompiloval jsem celou ROM jak čínskou, tak anglický balíček, a znovu podle sebe překládal. Strávil jsem u toho asi 14 dní, než to bylo v základu hotové. Pak jen vždy v pátek, kdy vyšel anglický balík od Marka, seděl do noci a někdy i do rána u PC a překládal a kompiloval do češtiny. Ohlas to mělo výborný a já se cítil jako král :) Každý týden měl můj balíček s češtinou asi 60 stažení a to jen pro zařízení HTC Desire a Nexus One. Začaly se ale množit dotazy na další a další zařízení. Chtěl jsem vyhovět všem, protože ty děkovné věty byly můj motor, ale jen tato dvě zmíněná zařízení mi braly týden co týden spoustu volného času a já na další nestačil. Taky se mi stalo, že jsem s tím úplně přestal, ale po dvou měsících, kdy se mi dostávalo proseb, jsem byl zase zpátky a dohnal, co bylo potřeba.
Stál jsem před otázkou co s dalšími zařízeními? Takže přišel nápad a já na miuiandroid.comfóru (založené Markem) psal na Czech translation a i na androidforum prosbu o další nadšence, aby mi pomohli. Zprvu to šlo těžko a mě zase docházela síla. Pak se ale objevil@RadovanKepak a ten sehnal další. Založil web miui.cz, sestrojil autobuild, spojil se s Markem a začal přidávat další zařízení. Na chvilku jsem mohl zase nabírat síly, jenže jsem se na dlouho odmlčel a to vedlo k pocitu, že jsem odstrčený a to mě mrzelo. Tak jsem se stáhl do ústraní. Tam jsem prakticky zůstal a teď jen občas přispěju opravou češtiny a nějakým tím „rozumem“ do fóra. Abych si trošku přilepšil, tak jsem se pustil i do počeštění za pomoci FeReTa (přeložil QIP pro symbian) QIP for Android a MobileAgenta (oba ICQ klienti). Psal jejich vývojářům, že jim je pošlu, ale asi to nechtějí zadarmo a šuškalo se, že na to mají firmy, ale ani po roce v nich čeština stále není. Možná i proto, že ICQ celkem upadá.. Teď se věnuji počešťování QIP 2012 pro PC. A ten dobrý pocit, že v tom všem mám prsty i já, mi nikdo nevezme :)
Celé je to ale dobrá ironie, protože anglicky umím prd a vše jsem ladil podle překladače, podle toho co co znamenalo v praxi, nebo podle ohlasů.
A jako takový svůj podpis jsem si v těch všech vybral, že místo „tří teček“ dělám jen „dvě“ :)

10.) A touto odpovědí jsme se dostali na konec našeho rozhovoru. Je to škoda, povídat bychom si mohli určitě ještě dlouho. Děkuji ti za příjemný rozhovor, který mne i částečně vrátil k mé bývalé práci a na závěr se tě, jako tradičně, zeptám - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Asi jen to, že jsem často arogantní, zlý, dělám naschvál špatné věci, biju holky, jsem drzý, rád se peru a taky pomlouvám všechny za jejich zády. Srandu si nedělám, jen si k tomu přiřaďte antonyma :)
Ještě jednou velké DÍKY za pozvání a snad jste si o mě udělali kladný obrázek..


Žádné komentáře:

Okomentovat